Jednou z forem hypotečních úvěrů je Americká hypotéka (velmi oblíbená v USA, odtud název „Americká“), která se řadí mezi dlouhodobé peněžní úvěry, od kterých se však liší zajištěním zástavbou nemovitosti, ve které můžete, ale i nemusíte bydlet. Ve srovnání s jinými hypotékami je pro ni typické, že nemusí být primárně určena na řešení bytových potřeb a dokonce nevyžaduje udání důvodu jejího použití. Je tedy v mnoha případech neúčelová, byť některé banky ji poskytují pouze na řešení bytových potřeb, případně na rekonstrukci nemovitosti.

Na Americkou hypotéku lze nahlížet jako na určitou formu bankovního účtu s naspořenými finančními prostředky, kdy je tímto účtem nemovitost, přičemž platí, že čím vyšší hodnotu daná nemovitost má, tím vyšší zůstatek máte na běžném účtu. Tímto principem se podle Nouriela Roubiniho a Stephena Mihma (autoři knihy Krizové ekonomie) řídili Američané v době před hospodářskou krizí, tj. po roce 2000, kdy americký realitní trh rostl při současné stagnaci mezd, v důsledku čehož obyvatelé zastavovali své domy, aby si mohli stále půjčovat. A právě růst cen nemovitostí jim umožňoval prostřednictvím svých domů čerpat čím dál větší úvěr.

Nicméně život nad poměry měl i své stinné stránky, a to vyčerpání úspor a z hlediska ekonomiky její růst, který zase vedl ke snížení nákladů na získání půjčky, čímž se vytvořil začarovaný kruh podpořený utopií věčného ekonomického růstu ze strany médií i neprofesionálního bankovního sektoru a realitních agentur, ale i amerických ratingových agentur, které v rámci mezinárodního finančního trhu sledovaly pouze americké zájmy, v důsledku čehož převážně evropské země, potažmo jejich banky, kupovali vysoce rizikové finanční instrumenty, které ve výsledku zůstaly bezcenné. Podle Josefa Jílka (autor knihy Finance v globální ekonomice II) bylo příčinou americké hypoteční krize ponechání malého ekonomického sektoru ve formě trhu hypotečních úvěrů poskytovaných hypotečními institucemi tzv. volné ruce trhu. To znamená, že nepodléhal žádné regulaci.

Tak či tak, tento sen skončil v roce 2007 a 2008, kdy splaskla bublina realitního trhu a započala celosvětová hospodářská krize a v případě Ameriky také krize bankovní, kterou neustály ani velké banky jako například investiční banka Lehman Brothers.